• Nezařazené
• 17.12.2024

Máme doma jednu věc

Je to velký koberec. Maminka o něj dobře pečuje, když na něj něco vyliju, hned se rozčiluje. Že mám dávat lepší pozor, nemůže nade mnou stát pořád jako dozor. Že jsem hrozný nešika, a občas si zahraju na komika, i když mě ze všeho nejvíc baví matika, to už je u mě prostě klasika. Musím ještě maminku pořád poslouchat a pozorně ji přitom naslouchat. Je oproti mně hodně veliká a její křik nepěkně do uší proniká. Takže se musím snažit být trochu šikovnější a při práci mnohem pilnější. Neustále mi z rukou něco padá, ale ani maminka není svatá. Také ji občas něco z rukou sklouzne, ale ona z toho vždy lehce vyklouzne.

Vrátíme se teď k té věci

Je skoro až předváděcí. Dlouhé chlupy z ní trčí, jak na stromě jehličí smrčí. Ale musím uznat, že jsou krásně heboučké, a taky tak krásně na dotek lehoučké. Různými barvami ten materiál hýří, je pěkný pohled na to chmýří. Maminka ho vysává denně, aby vypadal pořád cenně. Má krásný vzorec, je to prostě koberec.