• Nezařazené
• 3.12.2024

Roj těl

Milovala přesně tady tohle. Sedět ve stínu markýzy na zahrádce nějaké kavárničky nebo hospůdky či cukrárny, pozorovat lidi a přemýšlet, odkud asi jsou, odkud pocházejí, kam míří nebo jaké jsou jejich cíle. Nedělat nic určitého, na nic se nesoustředit. Nechat myšlenky plynout tak, jak ji to učili na hodinách filozofie.

Lidský mozek

Je to úžasná zábava, sledovat, jak se sama mysl napojí na některé vzpomínky, jak si občas sám mozek vystaví tak neuvěřitelně nepochopitelné mosty mezi vzpomínkami a myšlenkami, až se člověk zarazí a uvědomí si, jak je lidská mysl vlastně neuvěřitelná a nepochopitelná. Teď třeba její myšlenky putovaly od brýlí, které měl kluk naproti u stolu na hlavě, k jejím vlastím brýlím v kabelce, které má už tři roky, načež její myšlenka přeskočí na její dětskou lékařku.