- 11.2.2022
Jak vlastně vypadá?
Co je to láska? Je to když někoho držíme za ruku a dáváme mu tím najevo, že jsme mu nablízku? Nebo až když někoho políbíme? Jelikož polibek je spojení dvou duší. Možná to je, když se pro druhého obětujeme. Ano i Ne, mám takový názor, že pro každého tento pojem, cit znamená něco jiného. Proto je dobré být empatický. Ale všechny druhy lásky by měly mít jedno společné – nebýt sobecké. Ani vůči sobě, tak ani vůči druhému. Třeba malé děti umí milovat doopravdy, jelikož ještě neznají, že existuje něco jako neupřímnost.
Kdykoliv dítě vyjadřuje své pocity, tak to myslí upřímně, tak jak to prostě cítí.
Postupem času, jak roste a dospívá, tak už se to mění. Už začíná poznávat, že láska může být úplně jiná, občas nepochopená, bolestivá. To je láska k člověku, je celkem složitá a zaleží na mnoho aspektech. Hrají tam roli vlastnosti a reakce toho druhého.
Ale podívejme se třeba na lásku k přírodě. Milujeme les a neočekáváme nazpátek, že nám bude dávat významná gesta. Jdeme lesem a necháváme se unášet všemi těmi zvuky. Pozorujeme zvířata, která pobíhají po lese a je nám dobře. Příroda nám dává dost lásky, jen to musíme chtít vidět nebo možná spíše cítit. Dokáže velké věci. Třeba nám je zdrojem energie nebo inspirace.
V přírodě někdy nacházíme útočiště, kde se nemusí bát, že nám někdo pošramotí duši. Naše psychické nebo mentální zdraví. Ano, to je přesně to co není vidět a tím pádem není poznat, že je někdo raněn. Chodíme se léčit tichem na lavičku k rybníku. Někdo třeba řekne, že v přírodě je spousta otravného hmyzu a spousta hluku od zpěvných ptáků. Takový člověk nedokáže plně vnímat tu krásu, neboť je například zaslepený. Možná naštvaný i sám na sebe. Nedokáže uchopit svůj život pevně do rukou, tak kope kolem sebe. Ráda tvrdím, že podle toho jak se k chováme k přírodě, tak se ona chová k nám.