Krása jako ideál zdraví

Sklouzli jsme k posuzování krásy na základě momentálních trendů. Býval to ideál twiggy. Okatých a extrémně vyhublých holčiček. Potom přišly na řadu sportovnější typy s trvalou. A dnes je celkem v módě na jednu stranu být obětí trendů. A na druhou stranu je vehementně popírat. Máme tu zástupce těch, kteří chtějí šokovat a nebojí se proto riskovat. Reklamní kampaně s obézními modelkami nám prý mají ukázat skutečnou krásu.dívka mezi květy.jpg
Víme, že krása není o velikosti oblečení. Ale není tento extrémní trend přece jen trochu moc? A nejedná se vlastně spíš o reklamní tah prodejců, kteří chtějí cílit na ženy, které se za svou zdánlivou nedokonalost stydí a rády se podívají na někoho, s kým se mohou ztotožnit? Nebo jej spíš politovat a cítit se lépe.
Tento reklamní tah toho ovšem se skutečnou krásou mnoho společného nemá. Samozřejmě je důležité upozornit na fakt, že svět modelingu bývá často podroben opravdu drsným praktikám. Kdy je i na velmi mladé dívky vyvíjen tlak v souvislosti s jejich váhou. Morbidní obezita ovšem není řešením. Není ani krásná ani zdravá.

Návrat k přirozenosti

Ve starořecké civilizaci byl ideál krásy vždy vázán k ideálu morálky a zdraví. Řecký koncept kalokagathia obsahuje řecké ekvivalenty slov krásný a dobrý. Za krásného byl člověk považován tehdy, kdy se pečlivě staral o svou tělesnou schránku a také pečoval o svou duši. Tento pohled bychom mohli nazvat holistickým přístupem ke kráse.dívka s makeupem.jpg
Člověk je krásný, když je zdravý. Když jsou zdravé všechny jeho tělesné části. A také pokud je v pořádku jeho duše. Tedy morálka a osobnostní rozvoj. Takový ideál krásy by byl pro společnost zdravý. Každý by jej totiž mohl dosáhnout. Nezáleželo by na barvě vlasů nebo na poměru různých končetin a dalších částí těla.
Zpět do reality dneška. I dnes se najde spousta lidí s takovým přístupem. Nejsou ovšem v centru pozornosti. Prostě proto, že lidé jsou rádi šokováni extrémy. A na obyčejný zdravý a uvědomělý způsob života se často zapomíná.